Existuje láska malá a velká. Malá láska miluje vlastně sebe, respektive obraz světa. Je to láska dítěte, které chce mít pro sebe svou matku a otce. Je pozoruhodné, že dítě je pro tuto lásku schopno obětovat své štěstí, dokonce i svůj život. Miluje své rodiče tak bezpodmínečně, že si nechá líbit i nejhorší ponižování a rádo si vezme i nejtěžší trápení, jen když si může ponechat své rodiče. Rodiče mohou zabít své dítě, ale ne je jeho lásku k nim. Rodinné konstelace to ukazují nedostižným způsobem. V rámci rodinných konstelací se hledá řád, v němž láska může bez překážky proudit. Bert Hellinger říká: "Skutečnost se musí brát taková, jaká je. I když je to pro mě někdy strašné, co všechno vidím. ale přesto souhlaím." Jak je to možné? Člověk musí mít široký pohled, který zahrnuje vše, musí vidět více než jen osud jednotlivce, ale ani ho nesmí ztratit ze zřetele. Člověk musí být s to nechat to na sebe působit, ale nezůstat stát. Musí mít odstup, aby mohl hodnotit události. Člověk se musí učit přihlížet a nechat se vést a učit se skutečností. To se děje při rodinných konstelacích, to je příčinou hloubky a síly.
Z knihy: Wilfred Nelles - Rodinné konstelace
Z knihy: Wilfred Nelles - Rodinné konstelace
Duše je mocná a zároveň křehká. Jak šamanský praktik tak lektor konstelací vytváří možnosti pro duši udělat krok vpřed a vyjádřit se. Když je duše nebo duch přítomen šamanskému obřadu, je ukotven do dočasného těla. Konstelace je cestou ke scelení duše, k její sebeidentifikaci a harmonii. Jsou možností uchopení duše, navázání kontaktu s ní a působení na ni. Jen skutečným otevřením se síle a zranitelnosti vlastní duše je možné najít sílu, odvahu a citlivost, které je třeba, aby se někdo stal pomocníkem léčby duše jiných. Když se postaví konstelace, některé duše to zaznamenají, ať jsou sebedál. Duše, která najde konstelaci a zástupce na ni čekajícího, pravděpodobně rozpozná tuto souvislost jako příležitost k léčení, uvolnění a řešení. Konstelace vypadá jako zjednodušený rituál za účelem pozvání duchů a nabídnutí jim dočasných těl. Tělo zástupce poslouží duchovi jako kotviště a informace mohou ven. Duše je schopna pronikat více frekvencemi najednou, takže zastupuje-li představitel žijícího člověka, jsou oba v kontaktu se stejnou duší. Léčivý proces často nepotřebuje jen zastupovaný, ale i jeho zástupce.
Z knihy: Daan van Kampenhout - Obrazy duše
Z knihy: Daan van Kampenhout - Obrazy duše
Své rodiče skoro vždy vidíme z dětské perspektivy. To platí jak v případech, kdy jim něco vyčítáme, tak tehdy, kdy se jich zastáváme, považujeme je za dokonalé rodiče a nedopustíme, aby jim někdo něco vytknul. Když se na ně podíváme z dospělého pohledu, uvidíme dva normální lidi, kteří mají sice jiné chyby a slabé nebo silné stránky než my, ale v součtu jich není víc, než máme my sami. Když člověk plně dospěje do dospělého vědomí, úplně se s rodiči usmíří, nic jim nevyčítá ani se nedomnívá, že mu něco chybělo a že dostal málo. Ani je nechce měnit a nepřeje si, aby byli jiní než jsou nebo byli a ani se jich nezastává. Jsou to prostě lidé, kteří nám dali život a zpravidla se o nás také starali do té doby, než jsme to dokázali sami. Že u toho byli nedokonalí, je lidské.
Slovem lidské nemyslíme nějakou prominutelnou slabost, myslíme skutečně lidské, něco, co je bytostně vlastní lidství. I jako rodiče jsme nadále lidé, a tím pádem obyčejní a nedokonalí. Možná je to dokonce požehnání, protože kdo by koneckonců dokázal žít s dokonalými rodiči? Dítě by si přálo mát dokonalé rodiče-Bohy, a je zklamané, když se mu dětský obraz Bohů rozpadne a z rodičů jsou obyčejní lidé. Pro dospělého by však dokonalí rodiče znamenali, že i on musí být dokonalý. Když své rodiče necháme být nedokonalými, nemusíme být ani my dokonalými rodiči – když jim necháme jejich hříchy, můžeme sami hřešit. Život je pak lehčí a my se pak staneme živějšími :-)
Z knihy: Wilfried Nelles - Obejmi svůj život
Slovem lidské nemyslíme nějakou prominutelnou slabost, myslíme skutečně lidské, něco, co je bytostně vlastní lidství. I jako rodiče jsme nadále lidé, a tím pádem obyčejní a nedokonalí. Možná je to dokonce požehnání, protože kdo by koneckonců dokázal žít s dokonalými rodiči? Dítě by si přálo mát dokonalé rodiče-Bohy, a je zklamané, když se mu dětský obraz Bohů rozpadne a z rodičů jsou obyčejní lidé. Pro dospělého by však dokonalí rodiče znamenali, že i on musí být dokonalý. Když své rodiče necháme být nedokonalými, nemusíme být ani my dokonalými rodiči – když jim necháme jejich hříchy, můžeme sami hřešit. Život je pak lehčí a my se pak staneme živějšími :-)
Z knihy: Wilfried Nelles - Obejmi svůj život
Můžeme se se rozhodnout pro život v džungli nebo v zahradě. V džungli rozhodují hodnoty jako jsou soutěživost, úspěch a neúspěch, image a výkon. V džungli vidíme, že lidé žijí v hiearchii, která je založena na jejich úspěchu, přitažlivosti a moci a převažuje tu pocit nedostatku a strachu. V džungli nás učí podléhat strachu, a nás tento přístup nutí buď strach kompenzovat - neboť se cítíme příliš zranitelní a bázliví - , nebo rezignovat. V zahradě je místo pro každého: každý se může projevit takový, jaký je. V zahradě je vítáno veškeré rozpoložení, ve kterém se právě nacházíme. Je to svět, jehož největšími hodnotami jsou přijetí toho, co je, a vzájemná podpora při tom, když se učíme milovat sami sebe, objevovat a rozvíjet vlastní hodnoty a talenty, aniž bychom se s někým srovnávali. je to svět, ve kterém se učíme vidět ostatní ne jako hrozbu, ale jako zdroje. Možná bychom ve svém srdci raději žili v zahradě, ale naše mysl a chování zůstávají uvězněny v džungli. abychom mohli změnit pohled na věc, musí dojít k určitému posunu v našem vědomí.
Z knihy: K. a A. Trobe - Probouzení zranitelnosti
Z knihy: K. a A. Trobe - Probouzení zranitelnosti
Lze říci, že se nacházíme na cestě, na které znovuobjevujeme svoji vlastní podstatu - „labuť“ uvnitř sebe. Oklamali jsme sami sebe a uvěřili přesvědčení, že jsme „kachny“. Kachny, jež se v zásadě vnímají a vidí jako ustrašená, ošklivá, nemilovaná stvoření, která nejsou schopna lásky a která žijí v podivném, nepřátelském světě, ve kterém si jich nikdo pořádně nevšímá a ani si jich nijak necení. A tudíž kachny maskují svůj strach a nejistotu nejrůznějšími způsoby chování, které mají tento strach a nejistotu zakrýt. Kachny jsou vystresované, pořád se za něčím honí a soutěží s ostatními kachnami. Labutě se naproti tomu cítí a vidí jako stvoření plná života, schopné, nadané bytosti, mírumilovně žijící ve světě, který je překrásný. Není jednoduché rozeznat labuť, kterou uvnitř sebe máme, neboť se hluboce ztotožňujeme s pocity kachny! Opakujeme pořád znovu a znovu své staré vzorce a přitahujeme situace a lidi, kteří podporují to, jak sami sebe vnímáme, protože v sobě neseme zdeformovaný obraz sebe sama a věříme, že jsme to my. Ztotožňujeme se se zraněným „emočním dítětem“ ve svém nitru. Dokud se s ním ztotožňujeme, nejsme pány svého života. Přehlížíme, potlačujeme svá vnitřní zranění, snažíme se žít tak, abychom je zakryli. Dokud zůstávají tato zranění skryta v nevědomí, najdou si nejrůznější způsoby, kterými nám znepříjemňují život a znemožňují v prožívání lásky. Když pronikáme hlouběji do sebe, až ke zranění svého „vnitřního dítěte“, umožňujeme tím, aby v našem životě vykvetla láska - láska k sobě samému a láska, kterou sdílíme s ostatními. Důležité je prozkoumat, procítit a pochopit zranění, která uvnitř sebe neseme. Kráčet po jedinečné cestě sebeobjevování a vnášet vědomí do svého života.
Z knihy: K. a A. Trobe – Od iluzí k lásce
Z knihy: K. a A. Trobe – Od iluzí k lásce
Veškeré lidské utrpení lze jednoduše shrnout do pěti základních zranění: odmítnutí, opuštění, ponížení, zrada, křivda. Pokaždé, když prožíváme některé z těchto zranění, celá naše bytost se cítí zrazena. Nejsme věrni Bohu v našem nitru a potřebám naší bytosti, neboť necháváme svůj život řídit EGO s jeho názory a strachy. To, že začínáme používat masky, je důsledkem snahy skrýt to, co jsme ještě nechtěli vyřešit, ať před sebou samými či před druhými. Při mnoha příležitostech se domníváme, že jsme odmítnuti, opuštěni, zrazeni, poníženi nebo že se nám děje nějaká křivda. Ve skutečnosti stojí za každým naším zraněním EGO, které nám chce namluvit, že bychom měli vše vytýkat druhým. Pokoušíme se najít viníka, nebo dospějeme k závěru, že tímto viníkem jsme my sami.V životě nejsou žádní viníci, jsou zde jen trpící lidé. Čím více obviňujeme sebe či druhé, tím intenzivněji se nám opakují stále tytéž zkušenosti. Obviňování jen lidské neštěstí prohlubuje. Pokud se naopak pokoušíme vidět soucitnýma očima onu stránku člověka, která trpí, pak se události a osoby začínají transformovat. Tělo je natolik inteligentní, že si vždy najde nějaký způsob, jak nám dá vědět, co potřebujeme vyřešit. Člověk může být odmítnut a přitom trpět křivdou, někdo jiný se může cítit zrazen a prožívat to jako odmítnutí. Další může být opuštěn a cítí se přitom ponížen. Jakmile rozpoznáš některé ze svých zranění, možná se v tobě vzedme vlna odporu vůči masce, kterou sis vytvořil, aby ses vyhnul utrpení. Tento druh odporu je normální a lidský. Uvědom si, že stejně jako v případě lidí kolem sebe nejsi nikdy sám sebou, pokud za sebe necháváš jednat masku.
Z knihy: Lise Bourbeau - Uzdrav svá vnitřní zranění
Z knihy: Lise Bourbeau - Uzdrav svá vnitřní zranění
Jsou 4 základní emoce, které vedou k přejídání: strach, zloba, napětí, stud. V angličtině to je fear, anger, tension, shame = FATS (tlouštíci). Jsou to symptomy stresu a zneužití. Jídlo=přítel, který nás drží dál od hrůzných zážitků. V nitru máme zlobu, vztek, frustraci, sebenenávist,... Přejídání je důsledek deprese, žalu, viny, zloby, stresu...Řešení je vrátit se do minulosti, zpracovat ji a snažit se z ní poučit, neboť vaše potlačená a zapomenutá bolest, již si v sobě nesete, je spouštěčem vašeho nutkavého přejídání. Přejídáte se, protože jste proti sobě obrátili hněv za potlačené a nevyřešené emoce, plynoucí z daného zážitku. S tím souvisejí stavy deprese, úzkosti, strachu a nejistoty.
Vyléčit trápení neznamená hodit vinu na někoho jiného nebo na minulost. Trápení může vyléčit pouze to, pokud porozumíme své minulosti a nalezneme v ní řešení – poučíme se z ní. Je potřeba si bolest a utrpení, jejichž vinou jsme se obalili tukem přiznat a pochopit je, a pak učinit další kroky k tomu, aby se tato bolest vyléčila a s ní zmizela kila, která ji obalují.
Z knihy: Doreen Virtue - Zbavte se kil bolesti
Vyléčit trápení neznamená hodit vinu na někoho jiného nebo na minulost. Trápení může vyléčit pouze to, pokud porozumíme své minulosti a nalezneme v ní řešení – poučíme se z ní. Je potřeba si bolest a utrpení, jejichž vinou jsme se obalili tukem přiznat a pochopit je, a pak učinit další kroky k tomu, aby se tato bolest vyléčila a s ní zmizela kila, která ji obalují.
Z knihy: Doreen Virtue - Zbavte se kil bolesti
Nechceš se vidět a přijmout takový/á jáký/á jsi, pokoušíš se kontrolovat, zakazovat si jídlo nebo uspokojovat své smysly. Při tomto druhu kontroly, když v duchu něco chceš, ale navenek jednáš proti touze, se vytváří pnutí, které za určitou dobu vybuchne. Pak se projeví nemoc, závislost, posedlost,... Přijmi, že se ti někdy stává, že nad sebou nemáš kontrolu, to neznamená, že bys byl/a „špatný/á“. Dovol si tu kontrolu občas ztratit.
Přestaneš soudit sebe i druhé a podaří se ti vyřešit svůj problém, nezávisle na tom, oč jde. Jakmile si namlouváš, „nejsem takový/á“ „mám nad sebou kontrolu“, vytváříš si stres a zbytečně kvůli tomu trpíš, stárneš. Přijmi to, že nyní jednáš nejlépe, jak dovedeš a nemusíš být zavislý/á na ničem a na nikom. Budeš shopen/na akceptovat bez posuzování něčí závislost.
Z knihy: Lise Bourbeau - Kdo jsi?
Přestaneš soudit sebe i druhé a podaří se ti vyřešit svůj problém, nezávisle na tom, oč jde. Jakmile si namlouváš, „nejsem takový/á“ „mám nad sebou kontrolu“, vytváříš si stres a zbytečně kvůli tomu trpíš, stárneš. Přijmi to, že nyní jednáš nejlépe, jak dovedeš a nemusíš být zavislý/á na ničem a na nikom. Budeš shopen/na akceptovat bez posuzování něčí závislost.
Z knihy: Lise Bourbeau - Kdo jsi?
Neexistuje žádné „tajemství“ úspěchu, kromě velké touhy vytvořit si život, o kterém sníme, a odhodlání dotáhnout to do konce. Můžete mít cokoliv chcete, pokud nejste vy sami přesvědčeni, že to nejde. Nezáleží na tom, jaký je v této chvíli váš život. Je jedno, kolik času vám zabere zaměstnání, kolik máte rodinných povinností, jaká je vaše finanční situace, jaké máte vzdělání a kolik praxe, případně v jaké kondici je vaše tělo. Pokud něco opravdu hodně chcete, dosáhnete to! Pomyslete na jakýkoliv úspěch, který jste někdy v životě dosáhli, a vzpomenete si, že za vším bylo vaše odhodlání. Když jste byli úspěšní jednou, budete znovu.
Z knihy: Doreen Virtue -Chci změnit svůj život, ale nemám na to čas
Z knihy: Doreen Virtue -Chci změnit svůj život, ale nemám na to čas
POČÁTKEM SVOBODY je poznání, že nejste entitou, která vás ovládá – to jest nejste svou myslí. Toto poznání vám umožňuje mysl pozorovat. Jakmile ji začnete pozorovat, aktivujete vyšší úroveň vědomí. Začnete si uvědomovat, že za hranicemi myšlení je nesmírná sféra inteligence a že myšlení je jen nepatrným aspektem této inteligence. Také si uvědomíte, že z této sféry pochází všechno skutečně důležité – krása, láska, tvořivost, radost a vnitřní klid. A začnete se probouzet. OSVOBOZENÍ OD VLASTNÍ MYSLI Dobré je, že se od své mysli můžete osvobodit.
Z knihy: Moc přítomného okamžiku - Eckhart Tolle
Z knihy: Moc přítomného okamžiku - Eckhart Tolle