Vliv generačních linií na náš život
Všichni toužíme žít spokojeně a šťastně a totéž přejeme i svým dětem a svým blízkým. Ale často si neuvědomujeme, do jaké míry jsme determinováni rodinnými a generačními disharmoniemi, které naši předci nezpracovali. Platí to na psychické i fyzické úrovni.
Rodinná břemena
Prvoplánovými a klasickými příklady přenášení nezdravých generačních vzorců chování na další generace jsou rodiče, chovající se v rodině a ke svým dětem stejně nevhodně, jak to zažili od svých předků. Někdy se jedná o mechanismus nevědomý, kdy si rodiče ani nepřipouštějí, že svým přejatým generačním chováním své děti poškozují. Jindy rodiče se svým chováním „bojují“, nechtějí jej, ale nemohou si pomoci, v kritické situaci z nich vyjedou stejné staré mechanismy přejaté od předků, neboť je mají „zažrané pod kůži“. Generační linie se manifestuje nejen v přístupu k rodině a dětem, ale mnohdy i ve schopnosti vytvořit či nevytvořit kvalitní partnerský vztah. Rodinnou linii někdy objevíme i v tématech jako je nakládání s majetkem nebo schopnost nalézt si vhodné zaměstnání a naplňující seberealizaci. Všechny tyto momenty života jsou mnohdy vázány na to, zdali jsme dostali jejich zdravý otisk do vínku od předešlých generací nebo se k nim musíme sami propracovat.
Viditelné a neviditelné
Samotné intelektuální uvědomění ke zpracování generační linie nestačí. I když si dotyčný říká, že se jako předek či předci chovat nechce, toto přání a rozumové konstatování většinou nedokáže přebít zarytý instinktivní mechanismus chování. V případě přetočení chování do druhého extrému se dotyčný často domnívá, že se nezdravých mechanismů zbavil, přičemž si neuvědomuje, že se jedná pouze o druhou, stejně škodlivou stranu téže mince.
Obtížněji polapitelné jsou generační disharmonie, manifestující ve zdravotních problémech členů rodiny, nejčastěji dětí. Jedná se o vážná onemocnění, vrozené vady, postižení. Nezpracovaná a neuvědomělá rodinná napětí mají totiž tendenci se zhoršovat. Pokud si jeden člen rodiny, například babička, nepřizná v mládí svá vlastní rodinná zranění, přenese je na své dítě, například dceru, a ta si pak v sobě nese o to větší disharmonii, projevující se psychickými problémy. Tato rodinná zátěž, pokud není zpracována a tím zmenšena, se pak u další generace projeví v ještě větší míře, a to mnohdy i ve fyzických příznacích.
Horká brambora nezpracovaného traumatu se u rodiče ještě neprojeví ve zdravotním problému, u dítěte ano. Mentálně nebo fyzicky postižené dítě, nečekané úrazy, vážná onemocnění duševní či fyzická, nebo dokonce smrt jsou vztyčeným ukazovákem, jímž nám chce osud naznačit, že je v naší rodině, respektive v naší duši „něco špatně“ a že to takhle už dál nejde.
Ven z kruhu
Jak z toho začarovaného kruhu ven, abychom se osvobodili z rodinných zakletí a nepřenášeli generační zátěž na naše děti?
Řešení je terapeutická práce na odkrývání starých patologických rodinných vzorců a jejich zpracování. Je potřeba čistění až v těch nejhlubších tělesných a buněčných emocionálních úrovní. Nabízí se metoda hlubinné individuální terapie, rodinných konstelací, kraniosakrální biodynamiky...
Ovšem základním vstupním klíčem je otevřenost a vůle dívat se pravdě do tváře a neutéct, když se začnou vynořovat emoce a s nimi stará zranění. Pravdy o našich rodinných deformacích jsou mnohdy ukryty ve velké hloubce a my si je navenek ani neuvědomujeme. Naše schopnost vytěsnit a odštěpit nepříjemné pocity a prožitky je velmi silná. Nehledě k tomu, že traumata a rodinné deformace jsou velmi často nenápadně skryté.
Úleva, když ze sebe sejmeme rodinnou zátěž, již jsme si celý život nesli a jež nám nepatřila, je ohromná. Teprve v ten moment jako bychom mohli vstoupit do svého autentického života a žít opravdu sami sebe, rozkvést. Je dobré vědět, že je to možné – můžeme začít vracet staré vzorce chování, destruktivnímechanismy chování a pokřivené energie tam, kam náležejí, to znamená předchozím generacím. Můžeme ze sebe sloupat falešné vrstvy, které zahalovaly naši pravou tvář. Můžeme se více a více dostávat do kontaktu se zdrojem, s naší pravou podstatou. Tím získáme štěstí pro sebe a svojí rodinu.
Zkráceno z časopisu Meduňka 6/2013
autor článku Mgr. Marie Hlávková (astropsycholožka)
Rodinná břemena
Prvoplánovými a klasickými příklady přenášení nezdravých generačních vzorců chování na další generace jsou rodiče, chovající se v rodině a ke svým dětem stejně nevhodně, jak to zažili od svých předků. Někdy se jedná o mechanismus nevědomý, kdy si rodiče ani nepřipouštějí, že svým přejatým generačním chováním své děti poškozují. Jindy rodiče se svým chováním „bojují“, nechtějí jej, ale nemohou si pomoci, v kritické situaci z nich vyjedou stejné staré mechanismy přejaté od předků, neboť je mají „zažrané pod kůži“. Generační linie se manifestuje nejen v přístupu k rodině a dětem, ale mnohdy i ve schopnosti vytvořit či nevytvořit kvalitní partnerský vztah. Rodinnou linii někdy objevíme i v tématech jako je nakládání s majetkem nebo schopnost nalézt si vhodné zaměstnání a naplňující seberealizaci. Všechny tyto momenty života jsou mnohdy vázány na to, zdali jsme dostali jejich zdravý otisk do vínku od předešlých generací nebo se k nim musíme sami propracovat.
Viditelné a neviditelné
Samotné intelektuální uvědomění ke zpracování generační linie nestačí. I když si dotyčný říká, že se jako předek či předci chovat nechce, toto přání a rozumové konstatování většinou nedokáže přebít zarytý instinktivní mechanismus chování. V případě přetočení chování do druhého extrému se dotyčný často domnívá, že se nezdravých mechanismů zbavil, přičemž si neuvědomuje, že se jedná pouze o druhou, stejně škodlivou stranu téže mince.
Obtížněji polapitelné jsou generační disharmonie, manifestující ve zdravotních problémech členů rodiny, nejčastěji dětí. Jedná se o vážná onemocnění, vrozené vady, postižení. Nezpracovaná a neuvědomělá rodinná napětí mají totiž tendenci se zhoršovat. Pokud si jeden člen rodiny, například babička, nepřizná v mládí svá vlastní rodinná zranění, přenese je na své dítě, například dceru, a ta si pak v sobě nese o to větší disharmonii, projevující se psychickými problémy. Tato rodinná zátěž, pokud není zpracována a tím zmenšena, se pak u další generace projeví v ještě větší míře, a to mnohdy i ve fyzických příznacích.
Horká brambora nezpracovaného traumatu se u rodiče ještě neprojeví ve zdravotním problému, u dítěte ano. Mentálně nebo fyzicky postižené dítě, nečekané úrazy, vážná onemocnění duševní či fyzická, nebo dokonce smrt jsou vztyčeným ukazovákem, jímž nám chce osud naznačit, že je v naší rodině, respektive v naší duši „něco špatně“ a že to takhle už dál nejde.
Ven z kruhu
Jak z toho začarovaného kruhu ven, abychom se osvobodili z rodinných zakletí a nepřenášeli generační zátěž na naše děti?
Řešení je terapeutická práce na odkrývání starých patologických rodinných vzorců a jejich zpracování. Je potřeba čistění až v těch nejhlubších tělesných a buněčných emocionálních úrovní. Nabízí se metoda hlubinné individuální terapie, rodinných konstelací, kraniosakrální biodynamiky...
Ovšem základním vstupním klíčem je otevřenost a vůle dívat se pravdě do tváře a neutéct, když se začnou vynořovat emoce a s nimi stará zranění. Pravdy o našich rodinných deformacích jsou mnohdy ukryty ve velké hloubce a my si je navenek ani neuvědomujeme. Naše schopnost vytěsnit a odštěpit nepříjemné pocity a prožitky je velmi silná. Nehledě k tomu, že traumata a rodinné deformace jsou velmi často nenápadně skryté.
Úleva, když ze sebe sejmeme rodinnou zátěž, již jsme si celý život nesli a jež nám nepatřila, je ohromná. Teprve v ten moment jako bychom mohli vstoupit do svého autentického života a žít opravdu sami sebe, rozkvést. Je dobré vědět, že je to možné – můžeme začít vracet staré vzorce chování, destruktivnímechanismy chování a pokřivené energie tam, kam náležejí, to znamená předchozím generacím. Můžeme ze sebe sloupat falešné vrstvy, které zahalovaly naši pravou tvář. Můžeme se více a více dostávat do kontaktu se zdrojem, s naší pravou podstatou. Tím získáme štěstí pro sebe a svojí rodinu.
Zkráceno z časopisu Meduňka 6/2013
autor článku Mgr. Marie Hlávková (astropsycholožka)