Intuice – šestá čakra – třetí oko
Intuici můžeme definovat jako pocitovou potřebu se nějak projevovat a chovat, jako potřebu věnovat se něčemu, co nás zajímá, a vydat se v životě nějakým směrem. Intuice je především pocitová potřeba související právě s šestou čakrou.
Kdo jsem a jak zapadám do tohoto světa?
Máme schopnost si pocitově pamatovat, co prožili naši rodiče. Tyto vzpomínky mají jiný charakter než naše běžné vzpomínky – nemají konkrétní děj, protože to nejsou obrazy a zvuky, ale jsou to pocity. Z devadesáti procent to je pocitová potřeba kopírovat chování rodičů. A protože to děláme, jsou i výsledky našeho jednání dost podobné výsledkům, jakých v životě dosáhli oni.
Co je pocitovou energií šesté čakry?
Je to energie všech zkušeností ze zrození všech našich předků až k první buňce a prvnímu hmotnému bodu našeho vesmíru. Každý z nás jsme šli svojí vlastní cestou a nasbírali právě svoje zkušenosti.
Naše vědomí vzniká kombinací vědomí našich rodičů. Všichni tímto způsobem získáme pocitové vzpomínky na to, co a jak a s jakými pocity prožil táta a co maminka. Máme nutkavou potřebu to zopakovat, vlastně nic jiného neumíme. Jsme robůtci naprogramovaní svými rodiči a nositeli všeho, čím byli oni. Neseme v sobě i vzpomínky na jejich rodiče, což znamená, že v sobě máme i informace o tom, jakou potřebu žít měli naši rodiče poté, co nás zplodili, a nepřímo pak kopírujeme i toto.
Když klient zjistí, že žije pouze kopírováním rodičů, ptá se: „A kde jsem já? Já tady nikde nejsem. To je hrozné. Celý život jsem si myslel, že se snažím jít si svojí cestou a budovat vlastní osobnost.“ A my jim odpovídáme: „ Skutečně nikde nejsi, a přesto tu jsi, protože ty jsi ta jedinečná kombinace mámy a táty.“
Je možné toto změnit?
Ano. Stačí, když pochopíte své rodiče a to, co je za jejich a tím i za vaším jednáním. Jde o pochopení jejich a také vlastních pocitových postojů a východisek. Vše, co pochopíte, už můžete změnit. Nestačí jen rozumové pochopení, nutné je pochopení pocitové, protože intuice je vzpomínka pocitová.
Všichni hledáme lásku, spějeme k ní skrze svoje vlastní zkušenosti z minulých existencí a skrze své předky.
Celý fyzický vesmír vzešel z jediného hmotného bodu a jeho potenciálu.
S vědomím to je stejné. Máme v sobě potenciál – vzpomínku. Všichni v sobě neseme vzpomínky na vše, co jsme prožili, až k úplně k té první buňce, která v tomto vesmíru nebo na planetě Zemi vznikla. Od této první buňky jsme se pak ubírali svými vlastními cestami. Všechno to v sobě máme jako svoji zkušenost a ve svém současném životě stojíme na vrcholu toho všeho. Neměli bychom si toho současného života víc vážit?
Vlastně hledáme a učíme se jak žít jakoukoli realitu v lásce a radosti. A protože se to učíme, tak to prostě není dokonalé. Ale jednou pochopíme, že nepříjemné se to celé stane jen v případě, kdy tomu dáváme nálepku špatné.
Tento svět je zvláštní místo. Jsme vědomí, které samo sebe uvědomuje a prožívá na základě podnětů vnějšího světa. Jsme vědomí, které vnější svět zároveň samo tvoří. To, co je vně nás, co vnímáme jako vnější realitu, vychází z nás a my na to reagujeme a tím to dál tvoříme. Tato realita je jen naše a zároveň nás všech živých bytostí, protože jsme ji postupně vytvořili všichni.
Od první živé buňky, od prvního hmotného bodu.
Máme odpovědnost za sebe sama?
Z toho vyplývá, že v rámci obecné reality je za svůj život kompletně a úplně zodpovědný každý sám. Byl nám předán nějaký program, plán našeho života i představy jeho řešení – plán i představy můžeme vidět v našich rodičích a jejich životech. A tento program máme rozvíjet tím, že kombinujeme představy maminky a tatínka a každý to děláme svým způsobem. Chceme- li se vyhnout destrukci, která nám byla naplánována a ke které pod vedením intuice máme dojít, měli bychom pochopit, kde naši rodiče dělali v pocitových postojích chyby a proč. Měli bychom pochopit, proč jednali, jak jednali, jaká pocitová východiska měli, a to nám pomůže pochopit sebe sama.
A proč se vlastně chápat přes rodiče?
Vidět sama sebe je pro nás problém, ale ostatní vidíme dobře. Když se budeme dívat na rodiče a prarodiče, uvidíme sebe. Jen se musíme naučit dívat. Hledejme, jaké naše potřeby a postoje jsou konfliktní a dívejme se přitom na rodiče. Na sto procent žili stejný konflikt jako my. Pokud jej vyřešíme, rozpustili jsme část destrukce své karmy.
Zkoumat životy svých rodičů je jako dívat se do vlastní budoucnosti. Získáte-li moudrost, můžete se čemukoli vyhnout a změnit téměř cokoli.
Zkráceno z časopisu Meduňka 1/2013
Autor: Ing Pavel Polok
Kdo jsem a jak zapadám do tohoto světa?
Máme schopnost si pocitově pamatovat, co prožili naši rodiče. Tyto vzpomínky mají jiný charakter než naše běžné vzpomínky – nemají konkrétní děj, protože to nejsou obrazy a zvuky, ale jsou to pocity. Z devadesáti procent to je pocitová potřeba kopírovat chování rodičů. A protože to děláme, jsou i výsledky našeho jednání dost podobné výsledkům, jakých v životě dosáhli oni.
Co je pocitovou energií šesté čakry?
Je to energie všech zkušeností ze zrození všech našich předků až k první buňce a prvnímu hmotnému bodu našeho vesmíru. Každý z nás jsme šli svojí vlastní cestou a nasbírali právě svoje zkušenosti.
Naše vědomí vzniká kombinací vědomí našich rodičů. Všichni tímto způsobem získáme pocitové vzpomínky na to, co a jak a s jakými pocity prožil táta a co maminka. Máme nutkavou potřebu to zopakovat, vlastně nic jiného neumíme. Jsme robůtci naprogramovaní svými rodiči a nositeli všeho, čím byli oni. Neseme v sobě i vzpomínky na jejich rodiče, což znamená, že v sobě máme i informace o tom, jakou potřebu žít měli naši rodiče poté, co nás zplodili, a nepřímo pak kopírujeme i toto.
Když klient zjistí, že žije pouze kopírováním rodičů, ptá se: „A kde jsem já? Já tady nikde nejsem. To je hrozné. Celý život jsem si myslel, že se snažím jít si svojí cestou a budovat vlastní osobnost.“ A my jim odpovídáme: „ Skutečně nikde nejsi, a přesto tu jsi, protože ty jsi ta jedinečná kombinace mámy a táty.“
Je možné toto změnit?
Ano. Stačí, když pochopíte své rodiče a to, co je za jejich a tím i za vaším jednáním. Jde o pochopení jejich a také vlastních pocitových postojů a východisek. Vše, co pochopíte, už můžete změnit. Nestačí jen rozumové pochopení, nutné je pochopení pocitové, protože intuice je vzpomínka pocitová.
Všichni hledáme lásku, spějeme k ní skrze svoje vlastní zkušenosti z minulých existencí a skrze své předky.
Celý fyzický vesmír vzešel z jediného hmotného bodu a jeho potenciálu.
S vědomím to je stejné. Máme v sobě potenciál – vzpomínku. Všichni v sobě neseme vzpomínky na vše, co jsme prožili, až k úplně k té první buňce, která v tomto vesmíru nebo na planetě Zemi vznikla. Od této první buňky jsme se pak ubírali svými vlastními cestami. Všechno to v sobě máme jako svoji zkušenost a ve svém současném životě stojíme na vrcholu toho všeho. Neměli bychom si toho současného života víc vážit?
Vlastně hledáme a učíme se jak žít jakoukoli realitu v lásce a radosti. A protože se to učíme, tak to prostě není dokonalé. Ale jednou pochopíme, že nepříjemné se to celé stane jen v případě, kdy tomu dáváme nálepku špatné.
Tento svět je zvláštní místo. Jsme vědomí, které samo sebe uvědomuje a prožívá na základě podnětů vnějšího světa. Jsme vědomí, které vnější svět zároveň samo tvoří. To, co je vně nás, co vnímáme jako vnější realitu, vychází z nás a my na to reagujeme a tím to dál tvoříme. Tato realita je jen naše a zároveň nás všech živých bytostí, protože jsme ji postupně vytvořili všichni.
Od první živé buňky, od prvního hmotného bodu.
Máme odpovědnost za sebe sama?
Z toho vyplývá, že v rámci obecné reality je za svůj život kompletně a úplně zodpovědný každý sám. Byl nám předán nějaký program, plán našeho života i představy jeho řešení – plán i představy můžeme vidět v našich rodičích a jejich životech. A tento program máme rozvíjet tím, že kombinujeme představy maminky a tatínka a každý to děláme svým způsobem. Chceme- li se vyhnout destrukci, která nám byla naplánována a ke které pod vedením intuice máme dojít, měli bychom pochopit, kde naši rodiče dělali v pocitových postojích chyby a proč. Měli bychom pochopit, proč jednali, jak jednali, jaká pocitová východiska měli, a to nám pomůže pochopit sebe sama.
A proč se vlastně chápat přes rodiče?
Vidět sama sebe je pro nás problém, ale ostatní vidíme dobře. Když se budeme dívat na rodiče a prarodiče, uvidíme sebe. Jen se musíme naučit dívat. Hledejme, jaké naše potřeby a postoje jsou konfliktní a dívejme se přitom na rodiče. Na sto procent žili stejný konflikt jako my. Pokud jej vyřešíme, rozpustili jsme část destrukce své karmy.
Zkoumat životy svých rodičů je jako dívat se do vlastní budoucnosti. Získáte-li moudrost, můžete se čemukoli vyhnout a změnit téměř cokoli.
Zkráceno z časopisu Meduňka 1/2013
Autor: Ing Pavel Polok